Dýmkařův koutek radí: Jak vlastně vodní dýmka funguje?

Na svých školeních trápím studenty úkolem, při kterém mi musí co nejlépe popsat, jak vlastně vodní dýmka funguje. Co mě stále překvapuje, většina z nich nemá ani páru. A ta je v dýmkaření důležitá! Opět proto usedám za kompík v Shanti – pojďme si vysvětlit, co se děje v dýmce!

---

Tak prr. Nejprve součásti vodní dýmky, přátelé. Začneme hezky odshora. Potřebujete vždy nějaký zdroj tepla, ať už jsou to kokosové uhlíky či futuristické e-HMS. Pokud si budeme hrát tradičně s uhlíky, potřebujete je někam umístit. Nejsem Sandokan, takže uhlí přímo na tabáku nechám východním zemím a historii.

Nezbytná je korunka, klasická či phunnel, s tabákem (či náhražkou) uvnitř nikoliv na prasáka naházeným, ale určitým stylem nabitým a upraveným. Na korunku umístíte systém přenosu tepla (heat management system → HMS), což může být alobal, nástavec badcha či kovový boxík typu Kaloud Lotus. Uhlíky zapadnou dovnitř nástavce nebo se uhnízdí na proděravěném alobalu – můžeme začít nahřívat!

Dále se dýmka skládá z konektoru (trnu) na korunku, sady těsnění (na korunku, případně na tělo dýmky a konektor hadice), tácku a těla dýmky. Samotné tělo má horní tyč (stem), srdce (základna, ze které trčí konektory, zpětný ventil atd.) a spodní tyč (downstem) směřující do vázy. K tomu připočtěte zmíněnou vázu, také silikonovou hadici a náustek. K manipulaci s uhlím využíváme kleště, jako pomůcku k nahřívání tarbuš (kovový kryt na korunku) nebo pokličku od HMS. Základ bychom měli, teď vzhůru na dění uvnitř i vně dýmky!

Podtlak a teplo

Základní hybnou silou dýmky je podtlak, proto musí být celá soustava vždy dokonale utěsněná (tělo k váze, hadice ke konektoru, korunka k trnu). V opačném případě přitahujeme vzduch a efektivita kouření jde do kopru. Neméně zásadní je samozřejmě teplo. Bez něj bychom nemohli fungovat, že jo. Když se přesuneme k tabáku v korunce, teplo se do něj šíří třemi způsoby. 

Proudění tepla je dnes nejčastější metodou ohřevu tabáku. Při potáhnutí z dýmky vsáváme vzduch do korunky, který se ohřívá skrze uhlíky. Ten pak dále proudí k tabáku, vedle toho teplo vede dále do stěn samotné korunky. Typické nabíjení bez dotyku tabáku s HMS/alobalem. Vedení tepla představuje přímý styk zdroje tepla s tabákem, klasické nabití na dotyk. Tabák se stane tepelným vodičem a teplo se do něj šíří rychleji, efektivněji. Třetí způsob je takový spíše pasivní, jedná se o sálání tepla. Když nekouříme, teplo z uhlíků sálá nahoru. Na druhou stranu také uhlí zahřívá HMS či alobal a udržuje víceméně stabilní teplo v korunce. 

Mocný výpar

Správně, přátelé, my tabák vaporizujeme. Každá látka v tabáku se vypařuje při jiných teplotách a má své hranice, kdy začíná zlobit. Tabák do vodních dýmek se skládá z tabákových listů, glycerinu (někdy glycerolu či navíc propylenglykolu), cukrového sirupu (melasa, invertní cukrový sirup atd.), aromat a konzervantů. Výparu ze všech těchto složek říkáme souhrnně dým, technicky správně aerosol.
Aktivní session začíná při zhruba 180°C, do 200°C můžeme mluvit o režimu tepla zaměřujícím se na chuť a nižší výpar nikotinu. V rozmezí 200–220°C jsme v režimu vysokého tepla, který nám nabízí mohutná oblaka dýmu, intenzivní chuť, vysoký výpar nikotinu, ale vede k nižší výdrži dýmky jako takové. Výpar je větší, rychlejší a ztracené složky už nic nenahradí. Nad 220°C se karamelizují cukry ukryté v melase a získáváme tu spálechnou, nechutnou parodii na dýmku. 

Proces kouření dýmky

Z náustku si potáhneme. V dýmce vytvoříme podtlak a dýmka začne nasávat vzduch do korunky. Vzduch je nahřátý a šíří se do korunky výše popsanými metodami. Z tabáku či náhražky se v důsledku působení tepla vytváří dým.

Stále taháme, vzniklý dým putuje ďourama v korunce dolů skrze tělo, srdce dýmky, downstem až do vázy. A to pod vodu, oujé! Ta slouží primárně jako chladící médium, filtruje však část látek rozpustných ve vodě – například aroma (příchuť). Proto voda po dokončení session, když ji náhodou či za trest musíte okoštovat, chutná podobně jako kouřený mix.

Záleží také, jestli používáte holou tyčku nebo downstem si difuzorem. Skrze prostou tyč proudí jedna bublina dýmu za druhou do vody, plocha styku s ní je menší. Ochladí se dostatečně a příliš aromat do vody nepouští. Downstem s difuzorem rozbije velkou bublinu na milion menších, což má za následek stištění dýmky, zmenšení odporu při tahání a také větší styk bublin s vodou. Může docházet k větší ztrátě chuti tím pádem. Vyzkoušejte a porovnejte! Dým z prasklých bublin zaplní komoru vázy a my už jej z ní vytahujeme souvislým taháním do hadice, náustku a v pokojové teplotě konečně k nám do papule. 

Profoukni to!

Pomocí profouknutí dýmky aktivujeme zpětný ventil, jehož účelem je odvádět dým z komory vázy, utěsnit pomocí kuliček celou soustavu a prý také chladit tabák v korunce. Je zde dlouhotrvající debata o tom, zda profouknutím dýmky ochlazujeme tabák v korunce. ANO, ale minimálně. 

Při profouknutí vnikne sloupec vody do downstemu a jednorázově vytlačí směrem nahoru vzduch v těle dýmky. Ten má nižší teplotu než je ta panující v korunce, a tak na velmi krátkou chvíli sníží teplotu tabáku. Pokud dýmka nemá „tlačítko“, kterým vaše profouknutí nasměruje komplet do korunky, nemá smysl delší dobu troubit do náustku jako na trumpetu – vzduch z těla putuje nahoru pouze v momentu profouknutí!

A to je pro dnešek všechno, dýmkařští přátelé. Kdybyste potřebovali poradit, pošlete mi mail nebo mi napište na Facebook nebo Instagram Dýmkařova koutku – rád pomohu.