Dýmkařův koutek radí: 10 méně známých dýmkařských chyb, které nás trápí a přehlížíme je

„S tou dýmkou je furt něco v nepořádku! A já už opravdu nevím, co dělám špatně a jak tu dýmku zlepšit.“ S těmito žalmy se potkávám na svých školeních pravidelně, a to mě inspirovalo k sepsání menšího průvodce kiksy, které nevědomky děláme a náš dýmkařský zážitek ovlivňují. Pojďme si na ně posvítit.

Na dýmku během kouření i přípravy působí desítky proměnných a je úplně v pohodě, že je v průběhu session všechny nereflektujete – na to máme naše komunitní vědátory. Dneska se nepídíme po chybách ve stylu „nedal jsem vodu do vázy“ nebo „používám rychlozápalný uhlík“, tomu rozumí, doufám, každý s prodlouženou míchou. Jde mi o záležitosti, které přehlížíme a často si je ani neuvědomujeme. Skrze chyby se přirozeně učíme, proto do nich nyní zabrousíme, ať jste zase o kousek zkušenějšími milovníky dýmek.

Zapomenuté uhlí

Dáte si žhavit. Potřebujete sestavit dýmku, případně ji umýt. K tomu nabít korunku, trochu popřemýšlet nad mixem a celé to dát dohromady bez toho, abyste zaneřádili 2 m² svého okolí. Do toho vás ještě někdo vyruší. Pomalý rituál, pianko. „Sakra, uhlí se furt žhaví!“ A pohledem na žhavič zjistíte, že uhlí je obalené popelem, nepravidelné a menší, než jste potřebovali.

Samozřejmě to má vliv na kouřenou dýmku. Kouříte kratší dobu, protože z 26mm uhlí jste vyrobili 24mm, ne-li menší kostky. Přežhavený uhlík má tendenci se lámat. Ajta krajta. Pravidelně sledujte uhlí počas žhavení, klidně si změřte průměrnou dobu cesty od černé kostky k rudě žhavému uhlíku. Získáte tak představu, za jak dlouho musíte vše ostatní připravit.

Teď jiná story. Hotové uhlí mrsknete do HMS či na alobal, za pár minut už se vám dýmí z pusy. Lenošíte, pracujete, děláte něco kreativního. Jste tak pohlceni vaší druhou činnost, že během kouření o uhlí pohledem nezavadíte. To se obaluje popelem, exponenciálně se zmenšuje a příliv tepla z něj slábne. A nehledě na to, kolik jste nabili tabáku a jak jste tahali, pískáte po hodině velmi nespokojeně konec.

Pouze aktivní práce s uhlím během session vám zajistí dlouhotrvající, kvalitní dýmku. Oklepávejte, otáčejte uhlí, přemisťujte je a nenechávejte je dlouho ladem mimo hru. Co si počít s odloženým uhlíkem? Čím déle jej necháte na tácku/v nosiči, tím rychleji bude scházet. A když jej konečně upotřebíte, tak je oproti využívaným uhlíkům třetinové. Rotujte použité uhlíky mezi sebou – takto budou mít po celou dobu session stejnou velikost.

Destruktivní tah

Pokud neumíte z náustku správně potáhnout, zničíte i tu nejlépe připravenou dýmku. Spousta dýmkařů i dýmkařek tomu nevěnuje pozornost. O tom, jak ideálně kouřit a nespálit u toho barák, se dozvíte v článku Jak správně kouřit, aby vám dýmka nezlobila.

Kraťoučké potahy tabák přehřívají a způsobují blok na plicích, který vám znemožní natáhnout „do plných“. Dlouhé a intenzivní potahy ala vysavač mají tendenci pálit horní vrstvu tabáku, vytvářet na ní krusty a ve finále zkracují celou session – rychlý výpar látek, nespotřebovaný tabák v dolní vrstvě kvůli vzniklé krustě v té horní atd. Na druhou stranu, krátké a intenzivní potahy mohou být pomocníkem k rychlému ochlazení směsi v korunce. Kouření bez pauz nebo ve více lidech s odlišným stylem tahání způsobuje další neplechy. Pokud vás to zajímá do hloubky, mrkněte na výše uvedený článek.

Škrabka v krku

Ten tabák je ale agresivní silák! Tohle je z uvedených chyb ta, kterou naopak vnímáte velmi intenzivně, hh. Příčin toho, proč vás z tabáku škrábe v krku, může být celá řada. Například nedostatečné nahřátí směsi. Ať už použijete tarbuš nebo ne, nabíjíte s dotykem či bez, rezervujte si alespoň několik minut před začátkem kouření k prohřátí tabáku. Na HMS i alobalu nechte žhavé uhlí ladem alespoň 5 minut, tabák se dostane pozvolna na provozní teplotu, něco tepla se usídlí i v samotné korunce a session tak začnete bez ostnů v krku.

Aroma tabáku samotného může obsahovat látky, které vás dráždí. Pokud vám tabák rve nosní přepážku už při nabíjení, nechte jej klidně den v otevřené krabičce zvětrat. Dalšími spouštěči mohou být vysušené tabáky, směsi s velkými dřevnatými stonky, různými způsoby přepálený tabák v korunce, nekvalitní či načernalé uhlí během kouření atd.

Tabák skladem, ale ponechaný ladem

„Ach, tabák už nemá tolik melasy co dřív. Aroma je pryč, rychle se pálí. Že bych tam něco dolil? Není to plíseň tam dole?!“ K čemu vám bude tabák za tisíce pesos, když si jej zruinujete špatným skladováním.

Spousta dýmkařů stále kupuje malé gramáže (20–50g) z důvodu ceny, okoštování více příchutí atd. Otevřou krabičku i sáček, potom nabijí a sáček uloží zpět do papírové krabičky, zapomenou. Tabák schne, důležité látky z tabáku pozvolna mizí. Takový tabák už nikdy nebude stejný, ať jej zalijete čím chcete. V tomto případě radím vzít balení a jeden z těch uzavíratelných zip-lock sáčků (dealaráků). Uvnitř skladovaný tabák vám vydrží o mnoho déle!

O správném skladování tabáku a ideálních pomůckách, pokud se chcete dozvědět více, najdete informace v díle Jak správně skladovat tabák.

Tabákem šetřím, neúspěch větřím

Když už je ten tabák drahý, ekonomická krize se valí a dostupnost je kolísavá, tak kdekoho napadne trochu při nabíjení ušetřit. Případně chce krátkou, hodinovou i kratší session. A tak do své klasiky či phunnelu nabije 10 či méně gramů tabáku. Vytvoří tak velkou mezeru mezi tabákem a HMS/alobalem. V té mezeře se kumuluje velké množství tepla a doslova trápí ten zlomek tabáku v korunce.

Nikdy nepodbíjejte velké korunky malým množstvím tabáku. Vaše session bude opravdu krátká a neužijete si ji, protože vzniklá agresivita vám bude opět dusit plíce, tabák se bude přepalovat a nízké množství aromat a jiných látek, protože máte tabáku opravdu málo, se brzy vypaří. V pohodě můžete malé gramáže kouřit, o tom žádná, ale kupte si k tomu adekvátně objemnou korunku, aby nedocházelo k vzniku popsaných velkých mezer. Počítejte však s tím, že prostě menší porce tabáku vydrží adekvátně kratší dobu.

Dýmkařská únikovka

Lamentování nad nízkým množstvím dýmu může mít i kuriózní příčiny, jednou z nich je špatně utěsněná dýmka. V éře závitů a click systémů je stále největší procento dýmek nasazovacích, tedy na těsnění. To ne vždy ideálně sedí, občas jej někde zapomeneme a řešíme to kreativně. Pokud při profouknutí dýmky uniká kolem jejího srdce dým, je načase zvážit výměnu těsnění. Proč je netěsná dýmka problémem si můžete připomenout u krátkopisu Jak vlastně vodní dýmka funguje?.

Dýmka přitahující vzduch není výlučně spojená se spojem srdce-váza, netěsnosti mohou vznikat na styku portu pro hadice a jejich konektoru. A když se vám kulička zpětného ventilu při čištění nenávratně zatoulá, nebude to fungovat tím tuplem. O viklající korunce, která špatně sedí na těsnění, se dále ani bavit nemusíme.

A takový bonus, častým ohybem tradičních, ale i moderních silikonových hadic v nich mohou vznikat trhliny. Dozvíte se o nich pravděpodobně až při profukování dýmky, protože z nich uniká pramínek dýmu. Pryč s nimi!

Doživotní špína

Únikovka nás přivádí k bezstarostnému přístupu k našemu dýmkařskému příslušenství. Pche, nač to obměňovat – dokud se nerozpadne, funguje! Často na školení při údržbě narážím na fakt, že mnoho dlouholetých dýmkařů vlastní stále původní hadici ke své dýmce. 

Léta neměnná, sotva promývaná (silikonová, tradiční šlauchy se s vodou nekamarádí) hadice vám může zkazit dýmkařský zážitek snadno a rychle. Nehledě na to, jakou příchuť nabijete, vám starý šlauch poskytne nepříjemný chuťový ocas a věrnost tabákové příchuti je ta tam. Buďte té lásky a v ohledu na pravidelnost vašeho dýmení zkuste obměnit hadici alespoň jednou ročně!

A co se zapomíná čistit s železnou pravidelností, to jsou milí zlatí osobní hygienické náustky. Cool věcička, kterou světu dáváme najevo, jací jsme zapálení a pravidelní dýmkaři. Ovlivnit podání chuti může stejně dobře jako hadice u dýmky. Zde i u klasické hadice můžete použít horkou páru, štětku, proud horké vody, směs vody s kys. citronovou. Povrch náustku stačí umýt vodou a pořádně usušit. A pak nakrásně zjistíte, že kouřené dýmky už chutnají věrně – aftertaste je pryč.

Ledový paradox

Ochladit sebe i dýmku má řadu výhod, hlavně v parném létě. Mátová příchuť v korunce dokáže s mixem divy, o tabáku ale mluvit nechci. Při využití chladícího náustku nebo ledu ve váze dosáhnete chladivého efektu, který vám dýmkaření zpříjemní. Příliš se však nemluví o jeho, řekněme, negativních dopadech.

Napřed tedy benefity. Čím chladnější dým vytvoříte, tím lépe klouže do plic. Ochlazený dým může začátečníkům poskytnout berličku, jak se adaptovat na silnější tabáky. A teď ta negativa. Protože se vám tahá snáze, zvýšíte intenzitu tahání, a to, jak už víte, nevede vždy k dobrému konci. Můžete si tabák přepálit nehledě na chladivý efekt, protože chlad snižuje váš cit pro tepelné změny v tabáku. Navíc ubírá na intenzitě samotné příchuti.

Tělesná slabost není dýmkařská radost

Bolí vás hlava, motáte se, je vám mizerně a tabák vám nakládá nikotinovou nálož. Jak s tím zatočit? Ideál je, aby k takovým stavům nikdy nedošlo, takže primárně prevencí! Velmi záleží na tom, v jakém tělesném (vlastně i duševním) rozpoložení dýmku kouříte. Unavení, hladoví dýmkaři si dýmku příliš neužijí. Žízníte, nebo si naopak chřtán vyléváte alkoholem. Požili jste nějaké zábavné substance, radost z dýmky to ale nepřinese. Tohle je pouze krátký výčet stavů, ve kterých si kouření dýmky naplno nevychutnáte.

Základem je větraný prostor pro kouření dýmky. Otevřené okno, kvalitní ventilace, cokoliv. Když nevidíte přes dým ani na metr, bolest hlavy se dostaví během pár chvil. Dostatek tekutin je také důležitý, spolu s ním i doplňování hladiny cukru v těle. Není náhodou, že arabští dýmkaři po staletí pijí k dýmkám silně doslazované čaje a pojídají sladkou baklavu a jiné dobrůtky – během kouření průběžně doplňují cukry. Ty pomáhají zpracovat nikotin v těle a ochrání vás před dýmkařskými blackouty. Pohlídejte si také, že používáte vždy do ruda rozžhavené uhlí – nebude vás pak trápit oxid uhelnatý.

Dopady životního prostředí

Důležitost prostředí, ve kterém si dýmku dopřáváte, se obecně podceňuje. Například jakákoliv dýmka kouřená venku vydrží o 10 či 20 minut méně (při jedné sadě uhlí), než ta kouřená uvnitř. Více kyslíku pro uhlí, fouká větřík.

Když na vaši dýmku v létě pere slunce, voda ve váze má tendenci se ohřívat. Ohřátá voda, teplý dým. Ten je dráždivý, zaniká v něm příchuť. Dále je to kouření v různých nadmořských výškách, v těch vysokých není tolik kyslíku a uhlí se chová jinak – mění se výdrž i množství produkovaného tepla. A vlhkost? To jsem osobně zažil na Bali, v důsledku nadměrné vlhkosti na všech uhlících tak nějak hrudkuje popel a uhlí hoří pomaleji. To má za následek nižší výhřevnost, zato delší výdrž.

A to je pro dnešek všechno, dýmkařští přátelé. Kdybyste potřebovali poradit, pošlete mi mail nebo mi napište na Facebook nebo Instagram Dýmkařova koutku – rád pomohu.