Co nás čeká na obloze v roce 2023

Rok 2023 bude rokem Venuše a dalších jasných planet, které se budou pohybovat v blízkosti nápadných hvězdokup. V České republice se můžete v říjnu těšit také na částečné zatmění Měsíce. Bude toho ale samozřejmě více. A kdo ví, třeba se dočkáme i nějakého překvapení. 

„Taková viditelnost Venuše, jaká nás čeká, se naskytne jednou za několik let. Od začátku roku až do začátku léta se bude večer posouvat na obloze mezi hvězdami. Od poloviny srpna do konce roku ji bude možné pozorovat pro změnu zase jen ráno. Venuše vytvoří různá seskupení s jinými planetami,“ říká Jiří Dušek, ředitelem Hvězdárny a planetária Brno.

Prvního a druhého března bude Venuše a Jupiter tak těsně vedle sebe, že když člověk natáhne ruku, tak obě planety zakryje malíčkem. Takže na obloze bude zářit taková dvojtečka. Nad ránem 12. a 13. srpna budou létat hezké Perseidy. Bude to vždy krásná podívaná, protože Venuši uvidí každý pouhým okem. Je totiž po Měsíci a Slunci nejasnější planetou na obloze. Je takovým průvodcem pro všechny pozorovatele. A 28. října dojde večer k částečnému zatmění měsíce. 

„Těším se spíše na věci, které se nedají předpovědět. Roste například aktivita slunce, takže stoupá pravděpodobnost vidět také u nás polární záři! Ale kdy, to se nedá ještě předpovědět. Největší šance je v době dlouhých nocí, tedy na jaře nebo na podzim. Na obloze mě ale nejvíce fascinuje, jak jí vůbec nerozumíme. Ukazuje se, že s nástupem moderních technologií vypadá vesmír úplně jinak, než si myslíme a vidíme. Co se týká temné hmoty i temné energie. Hvězdy, mlhoviny, stejně jako lidi tvoří jen čtyři procenta hmoty vesmíru a zbylé něco, o čem víme, že existuje, ale nevíme, co to je. Žijeme v úplně jiném světě, než si myslíme,“ dodává Jiří Dušek.

Další zajímavé úkazy na obloze v roce 2023:

23. ledna: setkání Venuše, Saturnu a Měsíce

Planeta Venuše bude ozdobou večerní oblohy nad západním obzorem po celé první pololetí. Nebude těžké ji zahlédnout – jako jasný zářící bod je patrná i z osvětlených měst. Měsíc uvidíme ve vzdálenosti asi 384 tisíc kilometrů, Venuši 229 milionů kilometrů a Saturn bude dokonce 1,5 miliardy kilometrů daleko. 

5. února: mikroúplněk

Měsíc bude v úplňku a současně i v apogeu. Jeho jasnost pak bude zhruba o 30 procent menší, což ale stěží postřehne i velmi zkušený pozorovatel. Jedná se o druhý a v roce 2023 také poslední mikroúplněk. 

27. února: setkání Měsíce, Marsu, Aldebaranu a Plejád

Po západu Slunce najdete nízko nad západním obzorem zářivou Venuši a Jupiter. Výrazně výše, nad jihozápadem, pak bude Měsíc v první čtvrti, pod ním naoranžovělá hvězda Aldebaran, kolem které se rozkládá hvězdokupa Hyády, vpravo od Měsíce hvězdokupa Plejády a vlevo nahoře pak planeta Mars. V dalších hodinách bude patrné, jak se Měsíc nápadně přibližuje k Marsu. 

20. března: jarní rovnodennost

Ve 22 hodin a 24 minut našeho času nastane jarní rovnodennost. Z astronomického úhlu pohledu jde o okamžik, kdy se střed slunečního kotouče ocitne na světovém rovníku v souhvězdí Ryb. Tento okamžik slavili už Keltové, Germáni, Májové, Řekové nebo Římané. 

11. dubna: setkání Venuše s Plejádami

Po západu Slunce najdete nad jihozápadním obzorem jiskřivě zářící Venuši a vpravo od ní seskupení několika slabších hvězd – Plejády. Určitě se na ně podívejte nějakým malým dalekohledem nebo divadelním kukátkem. Plejády vypadají jako desítka hvězd poskládaná do miniatury. Stáří hvězdokupy, která vyplňuje prostor o průměru pouhých dvaceti světelných let, se odhaduje na 90 milionů roků, a její vzdálenost na čtyři sta světelných let. 

23 a 24. dubna: meteorický roj Lyridy

Mezi 14. a 30. dubnem naše Země proletí meziplanetárním proudem drobných prachových částic uvolněných v minulých staletích z jádra komety Thatcher objevené v roce 1861. Vylétat budou jakoby ze souhvězdí Lyry, proto se nazývají Lyridy. Jedná se o jeden z nejstarších známých meteorických rojů, první zaznamenané pozorování v Číně se totiž datuje rokem 687 před naším letopočtem. Nejvíce meteorů půjde spatřit v noci z 22. na 23. dubna, resp. ze 23. na 24. dubna.

22. a 23. května: setkání Venuše, Marsu a Měsíce

Jakmile 22. května zapadne Slunce, vyhlédněte z okna a podívejte se směrem nad severozápadní obzor, kde bude Měsíc ve společnosti nápadné Venuše a slabšího, za to však naoranžovělého Marsu. Zátiší doplní dvě hvězdy se souhvězdí Blíženců: Castor a Pollux. Podle řeckých pověstí se sice Castor s Polluxem narodili jako dvojčata, ale přesto byli nevlastními bratry. Měli stejnou matku, avšak dva různé otce. Právě proto byl Castor smrtelný a Pollux naopak nesmrtelný. Oba však vynikali odvahou, silou i statečností, vždy bojovali bok po boku a díky své lásce se nerozloučili ani po smrti – zdobí naši oblohu v podobě souhvězdí Blíženců. Z pohledu astronoma se ale jedná o odlišné světy. Castor se nachází 52 světlených let daleko a tvoří jej hned šest hvězd svázaných gravitací. Pollux je 34 světelných roků daleko a doprovází ho nejméně jedna exoplaneta srovnatelná s Jupiterem. 

Červen: noční svítící oblaka

Počátek léta je ideální k pozorování nočních svítících oblak. Po západu Slunce, v kontrastu s tmavým pozadím noční oblohy, mají podobu vějířovitých mraků se stříbřitým zabarvením: bílé či s perleťově modrým odstínem, tu a tam s nazlátlým okrajem. 

Červen/červenec: umělé družice

Vypadají jako světelné body, který pozvolna a nehlučně letí mezi hvězdami. Družice nemají žádná navigační světla, udržují směr letu a nezůstávají za nimi žádné stopy. 

6. července: Země nejdál od Slunce

Ve 22 hodin a 6 minut bude v tomto roce Země nejdál od Slunce: středy obou těles se ocitnou přesně 152 093 251 kilometrů daleko. Naše planeta totiž kolem mateřské hvězdy neobíhá přesně po kruhové dráze, nýbrž po mírně výstředné elipse. 

Červenec, srpen: Letní trojúhelník

Zvečera bude na letní obloze zcela nepřehlédnutelná trojice jasných hvězd. Když si lehnete na zem, uvidíte přímo nad sebou jasnou Vegu z malého souhvězdí Lyry. Směrem na východ najdete Deneb z Labutě, jejíž nejjasnější hvězdy jsou seskládány do velikého kříže. Třetí stálicí bude Altair ze souhvězdí Orla. Každá z hvězd sice patří do jiného souhvězdí, na nebi však tvoří rozsáhlý takzvaný „Letní trojúhelník“.

Polovina září: popelavý svit Měsíce

V polovině září 2023 nastane nov, takže několik následujících večerů bude příležitost obdivovat krátce po západu Slunce nejen uzoulinký měsíční srpek, ale i Sluncem přímo neosvětlenou část zbylého disku.

28. října: částečné zatmění Měsíce

A co nejbližší úplné zatmění? To bude z České republiky pozorovatelné až 7. září 2025. 

13. prosince: Lucie noci upije, ale dne nepřidá

Slunce vychází čím dál tím víc později. Současně s tím ovšem začíná i o něco později zapadat. 

13. a 14. prosince: meteorický roj Geminidy

Posledním nápadným úkazem roku budou Geminidy. Jde o meteorický roj, který vylétá z oblasti kolem hvězdy Castor ze souhvězdí Blíženců. Jedná se o drobné částice pocházející z malé planetky označované Phaeton. 

Prosinec: nebeské G

Z našich zeměpisných šířek můžeme během roku zahlédnout necelé dvě desítky stálic první velikosti. Není náhodou, že sedm z nich najdeme v prosinci nad jižním obzorem. Seskupeny jsou do ohromného písmene G, které začíná naoranžovělým Aldebaranem ze souhvězdí Býka, pokračuje přes nažloutlou Capellu z Vozky, Castora a Polluxe z Blíženců, Prokyona z Malého psa a Síria z Velkého psa, Rigela z Oriona a končí u naoranžovělé Betelgeuze v témže souhvězdí.